Účinnost a bezpečnost biologických léčiv při léčbě hidradenitis suppurativa: metaanalýza studií fáze III

Hidradenitis suppurativa (HS) je chronické zánětlivé onemocnění kůže, které výrazně snižuje kvalitu života pacientů a k jehož potlačení se u středně těžkých až těžkých forem stále častěji využívá biologická léčba. Dosud však nebyly provedeny žádné přímé randomizované studie (tzv. head-to-head), které by vzájemně porovnaly aktuálně schválená biologika: inhibitor tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFα) adalimumab, inhibitor interleukinu 17A (IL-17A) secukinumab a duální inhibitor IL-17A a IL-17F bimekizumab. Pro usnadnění klinického rozhodování proto vznikla rozsáhlá metaanalýza porovnávající tato léčiva na základě dostupných dat z klinických studií fáze III.

Metodika

Do analýzy bylo zahrnuto šest klíčových randomizovaných, placebem kontrolovaných studií zahrnujících celkem 2 731 pacientů. Konkrétně šlo o studie PIONEER I a II (adalimumab 40 mg týdně), SUNSHINE a SUNRISE (secukinumab 300 mg každé 2 nebo 4 týdny) a BE HEARD I a II (bimekizumab 320 mg každé 2 nebo 4 týdny). Studie hodnotily primární účinnost pomocí dosažení parametru HiSCR50 (klinická odpověď s minimálně 50% snížením počtu zánětlivých lézí bez nárůstu abscesů a drénujících píštělí) a celkovou bezpečnost na základě výskytu nežádoucích účinků během úvodních 12 až 16 týdnů léčby.

Výsledky – klinická účinnost

Z hlediska klinické účinnosti prokázala všechna tři biologika statisticky významně lepší výsledky než placebo. Jako nejúčinnější byl vyhodnocen adalimumab v dávce 40 mg týdně, u něhož byla prokázána signifikantní superiorita nad oběma dávkovacími schématy secukinumabu (odds ratio [OR] = 1,74 při srovnání s podáváním po 2 týdnech a OR = 1,72 u podávání po 4 týdnech). Bimekizumab se v účinnosti umístil na druhém místě, avšak rozdíly mezi adalimumabem a bimekizumabem, stejně jako mezi bimekizumabem a secukinumabem, nedosáhly statistické významnosti.

Výsledky – bezpečnost

Při hodnocení profilu bezpečnosti vykazoval adalimumab nejnižší výskyt nežádoucích účinků (AE) ze všech testovaných přípravků, a dokonce měl signifikantně méně nežádoucích účinků než placebo. Tento paradoxní jev u placeba je pravděpodobně dán tím, že do hlášení nežádoucích účinků bylo započítáváno i vzplanutí samotného onemocnění HS. Adalimumab prokázal statisticky významně vyšší bezpečnost i při přímém srovnání s bimekizumabem podávaným každé 2 týdny (OR = 0,52). V celkovém hodnocení výskytu závažných nežádoucích účinků (SAE) nebyly zaznamenány statisticky významné rozdíly ani mezi jednotlivými biologiky navzájem, ani v porovnání s placebem.

Závěr

Závěry této síťové metaanalýzy potvrzují rozsáhlé klinické zkušenosti a ukazují, že adalimumab díky své prokazatelně nejvyšší účinnosti i nejlepšímu bezpečnostnímu profilu v počátečních měsících terapie nadále zůstává zlatým standardem pro léčbu pacientů se středně těžkou až těžkou formou hidradenitis suppurativa.

Zdroj: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13014433/

Převzato a adaptováno z: Calabrese L, Cartocci A, Rubegni P, et al. Efficacy and safety of biologics for hidradenitis suppurativa: A network meta-analysis of phase III trials. J Eur Acad Dermatol Venereol 2026;40:637–645. https://doi.org/10.1111/jdv.20617. Free access, text upraven.