Co se děje v oboru? Sledujte novinky.
Nepřehlédněte pravidelnou dávku aktualit v podobě článků, reportáží i přednášek.
Současné chápání patogeneze astmatu a role biomarkerů
Odborné články
Přibližně 50 % mírného až středně těžkého astmatu a velká část těžkého astmatu jsou vyvolány Th2-dependentním zánětem. Objevují se však důkazy, které prokazují, že k patogenezi astmatu přispívají také procesy, jež se zánětem nesouvisejí.
Astma je heterogenní plicní onemocnění s variabilními fenotypy. Během posledního desetiletí bylo vynaloženo značné úsilí na výzkum buněčných a molekulárních mechanismů astmatu. Zánět typu 2 (Th2) je nejdůležitějším patologickým procesem astmatu, který je zprostředkován Th2 cytokiny, jako je interleukin (IL)-5, IL-4 a IL-13. Přibližně 50 % mírného až středně těžkého astmatu a velká část těžkého astmatu jsou vyvolány Th2-dependentním zánětem. Objevují se však důkazy, které prokazují, že k patogenezi astmatu přispívají také procesy, které se zánětem nesouvisejí. Proteinkinázy, adaptorový protein, mikroRNA, ORMDL3 a gasdermin B jsou nově identifikované molekuly, které řídí progresi astmatu nezávisle na zánětu. Eozinofily, imunoglobulin E (IgE), frakční vydechovaný oxid dusnatý a periostin jsou praktickými biomarkery pro astma s vysokým Th2. Navzdory pokroku je zapotřebí více studií k identifikaci nových a praktických biomarkerů pro lepší diagnostiku, klasifikaci a léčbu.